28. den (Beefeather s Radkou a Marťou)

Dopoledne totálně zabité, moji borci (bráchové Standa a Petr) spali do desíti a než se vyklondali ven, bylo dvanáct. Borci mi poskytli snídani: bulharskou čokoládu tvrdou tak, že s ní klidně vyvalíš okno,

a burákové máslo z Litvy (made in Holland, ha ha ha ha).

Poučil sem se a šel na norštinu. Měli sme vzácnou návštěvu: Rézu, která tam byla prvně a moc se jí tam nelíbilo, páč zmatečnost našeho učitele graduje s přibývajícími lekcemi a my sme už přece jen u druhé lekce:

Následovaly kurzy norské kultury pro zahraniční studenty. Debata se klasicky stočila na sociální systém, daně a olej. Klíčové fráze: "Stát kontroluje pohyby na našich kontech", "Základní daň je 25 %, pak se teprve začíná skutečně danit" a - moje oblíbená - "Byli sme chudí, ale pak sme našli ropu".

Mezitím, co sem se poflakoval na přednáškách, sem vyslal moje borce na nádr pro holky (Radka a Marťa), čímž sem se (a teď nemachřim, to je prostě fakt) dost elegantně zbavil problému, jak je vyzvednout, když mám školu. No, někdy to je prostě snazší, když máš ubytovat štyry lidi, než dva. Taky sem vymyslel, že je ubytuju u Terky, takže, Terko, dík jak cip. Sešli sme se všichni na koleji a holky se postaraly o místní senzaci, páč vyslyšely naše modlitby a duty free shop vzaly útokem.

Za odměnu sem jim udělal večeřu, kterou sem monumentálně završil fiskepudinkem. Mám na to speciální recept, který sem si vymyslel sám a obsahuje jenom ty nejlevnější ingredience. Nemám ani páru o tom, jestli to takhle Noři dělaj, nebo jestli to vůbec někdy někdo takhle dělal, ale je mi to jedno - smažim to, balim to, chutná to a budeme tomu říkat bajbanovice. A jak na to? Fiskepuding rozkrájíš na plátky, opepříš, hodíš na pánev,

připravíš si tortilu s rajčatovou omáčkou, zabalíš do ní osmahlý fiskepuding a -

máš to. Simpl.

Holky zdvořile odmítly svou účast na pudinkových hodech, kluci to ale zblajzli a vsadim se, že kdybych toho fiskepudinku měl víc, dali by si eště nášup. No a pak, jak jinak, dostal za uši Žalios Devynerios.

Devynerios se nedržel statečně, padl rychle jak pražský bezdomovec po havířovském tuzemáku.

A když už to nikdo nečekal, nastalo vyvrcholení všeho všehomíra: přišla Réza a Terka, donesly nám čerstvé a furt teplé bramboráky a Réza navíc přidala oplatky s vlastoručně vyráběnou čokoládou. Imposibl.

Po půlnoci se eště stavila moje chorvatská sousedka Ana. <bacha sexismus>Váže se k ní objevná poznámka jednoho z bráchů: "Je hezká, ale k ničemu se nemá." Díky za zjištění, kluci, předám to mým dalším hostům, ať se nezdržujou.<bacha sexismus/> No a pak už to byla klasika, znáš to. Ucucávání bifítra, poslouchání trapných songů z místního rádia, debatování o typu vzorků na vikslajvantových ubrusech i kritika uspořádání vesmíru. No prostě paráda.